Kázání - ČCE H. Čermná

ČCE Horní Čermná

PŘEHLED SETKÁNÍ

září 2017

24.9. 15. neděle po sv. Trojici
v 8.45 bohoslužby - křestní
13.30 bohoslužby a návštěvy v LDN – Žamberk
29.9. Mládež: večeře + promítání fotek ze Zbytova 19h

říjen 2017

1.10. neděle díkčinění
v 8.45 bohoslužby se sv. Večeří Páně
bohoslužby v Horním Třešňovci 14.00
4.10. setkání maminek s malými dětmi – zpravidla každou středu
5.10. výuka náboženství ve škole od 14.00 a 15.00
6.-7.10. sjezd mládeže v Jablonci nad Nisou
8.10. 17. neděle po sv. Trojici
v 8.45 bohoslužby
večer – cesta do divadla do Brna – starší mládež
12.10. výuka náboženství ve škole od 14.00 a 15.00
13.10. od 19h - čajovna s Míšou
15.10. 18. neděle po sv. Trojici
v 8.45 bohoslužby s Michalem Brandou
od 14h bohoslužby v Horním Třešňovci
17.10. setkání 30tníků
19.10. výuka náboženství ve škole od 14.00 a 15.00
20.10. staršovstvo od 19h
22.10. 19. neděle po sv. Trojici
v 8.45 bohoslužby
26.10. výuka náboženství ve škole od 14.00 a 15.00
29.10. 20. neděle po sv. Trojici
v 8.45 bohoslužby

Kázání

14. října 2001, Horní Čermná, neděle díkčinění

Bohoslužby k prvnímu zvonění nových zvonů

Plesej Bohu všechna země. Zpívejte žalmy k slávě jména jeho, ohlašujte slávu a chválu jeho.
Ž 66,1-2

píseň: 150 Chvaltež nejmocnějšího EZ

čtení: Izajáš 25,1+4-8
Hospodine, ty jsi můj Bůh! Tebe budu vyvyšovat, vzdávat chválu tvému jménu, neboť činíš podivuhodné věci, tvé odvěké úradky jsou věrná pravda. Byl jsi záštitou slabého, v soužení záštitou ubožáka, útočištěm před přívalem i stínem v horku. Dech ukrutníků je jak příval na zeď, jako horko ve vyprahlém kraji. Hřmotící cizáky pokoříš jak horko stínem oblaku, prozpěvující ukrutníci budou poníženi. Hospodin zástupů připraví na této hoře všem národům hostinu tučnou, hostinu s vyzrálým vínem, jídla tučná s morkem, víno vyzrálé a přečištěné. Na této hoře odstraní závoj, který zahaluje všechny národy, přikrývku, která přikrývá všechny pronárody. Panovník Hospodin provždy odstraní smrt a setře slzu z každé tváře, sejme potupu svého lidu z celé země; tak promluvil Hospodin.

píseň: 683 Spolu lámejme chléb na kolenou DEZ

kázání: Žalm 107,1-9

Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné! Tak ať řeknou ti, kdo byli Hospodinem vykoupeni, ti, které vykoupil z rukou protivníka, které shromáždil ze všech zemí, od východu, od západu, severu i moře. Bloudili pouští, cestou pustin, město sídla Božího však nenalezli. Žíznili a hladověli, byli v duši skleslí. A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vytrhl je z tísně: sám je vedl přímou cestou, aby došli k městu jeho sídla. Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná: dosyta dal najíst lačným, hladovým dal plno dobrých věcí.

Pojďte a chválu vzdejte Hospodinu. Zpívejte žalmy jeho jménu. Tak zní dnešní pozvání. Snad skutečně máme proč Boha chválit. Dnes je svátek - den Páně a jsme v kostele... Navíc nám k tomu přibylo slavnostní uvedení nových zvonů a slavnost díkčinění za úrodu - za zdroje naší obživy. A možná - když se při tom všem zastavíme v běhu svého života - zjistíme, že jsou opravdu důvody k chvále možná i docela prozaičtější. Máme radost ze života, z toho, že žijeme ve svobodě, že máme okolo sebe blízké lidi, že se rodí nové děti...

Chvála nějak patří k projevům naší víry. Židé i křesťané ji rozezvučeli v tomto světě na plné obrátky. Stačí se přidat - připojit. Všude, kde se sejdou lidé víry, tam se nese nějaká ta píseň chval, písnička vděčnosti, radosti. Zve nás k tomu, abychom k ní připojili svůj hlas, povznesli se nad své trable, souzněli s tím nebeským chórem.

Až nás to pozvání může někdy trochu překvapit. Vždyť známe dobře ty chvíle, kdy nám vůbec není do zpěvu, kdy se nám zrovna nechce jásat, radovat se. Kdy do chvílí pohody přijde šílená zpráva, kdy nás zasáhne tragická událost v rodině, ve světě. Kdy na nás dolehne starost o soužití lidí na této planetě. Známe ty chvíle, kdy se nám při všech slavnostech - ať už jich je kolik chce - vždy nějak derou na povrch trpké zkušenosti naše nebo lidí okolo nás. Jak se radovat z darů přírody, když jinde lidé hladoví. Jak se radovat z toho, že nám je dobře, když jinde se bojuje. Že jsme docela zdraví, když vedle nás jsou nemocní. Jak se těšit z toho, že tu smíme svobodně slavit bohoslužby, když jinde jsou lidé pro svou víru pronásledováni. Jak se radovat z narození, když známe ty, kdo děti mít nemohou, z rodinné soudržnosti, když jinde jsou lidé sami.

Chvalte Hospodina, protože je dobrý. No, někdy nám to jde ztuha, Hospodine. Někdy nám ta chvála připadá trochu jako výtržnictví, jako extáze, někdy se na nás tváří docela neosobně až trapně. Jsou chvíle, kdy vůbec není snadné se k ní připojit, přidat svůj hlas.

A tak se začneme znovu ptát, z čeho ta chvála a radost pramení? Jak se k ní dostat? To přeci nemůže být jen tak. Jen tak, že naskočíme do jejího rozjetého vlaku a budeme až na konečnou zpívat halelujah. Víra přeci není extáze, není vytržením ze souvislostí.

Když židé přicházeli slavit bohoslužby do Jeruzalémského chrámu, užívali také tento žalm. A v něm víc než chválu samotnou podtrhli právě to, co k ní vede. Odkud k tomu došli. Měli to docela názorně rozděleno tak, že kněz, který vedl shromáždění, řekl ještě těsně před vstupem do chrámu jen ta první slova: Chválu vzdejte Hospodinu. A teprve lid shromážděný na chrámovém nádvoří vyjádřil ten důvod, každý za sebe odpovídal: protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné. (To je náš zdroj.) Do těch slov sami vložili vyznání své víry, to, co je spojuje v jeden Boží lid.

Nám to dá dnes trochu práce pochopit, co Izraelci rozuměli pod tím Božím milosrdenstvím, pod Boží láskou. Totiž nejen jeho srdečnost, ale to, že se skutečně angažuje pro člověka, že je s námi spjat, svázán smlouvou věčnou. Že si s námi začal a nehodlá s tím skončit. Můžeme to přeložit jako věrnost. Tady máme šanci vyjádřit jedním slovem vše, co Bůh činí pro nás. Vyjádřit jistotu své víry. Ať už jsme prošli čímkoli, ať už nás potkají jakékoli ústrky, Boží milosrdenství je věčné. V tom je tajemství dějin lidu víry, tajemství příběhu každého z nás. Jsou jistě chvíle v životě, kdy to není vidět, kdy Bůh je skrytý, ale jeho milost se nakonec dostane ke slovu, prozáří všemu navzdory. A to je teprve ten pravý důvod k chvále.

Protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné. - To je souhrn Božího díla, ne jen jeden z jeho atributů, to je to dílo samo. Ať už je nám zřejmé více nebo méně.

A můžeme jít ještě dál, že totiž Boha nelze od milosrdenství oddělit. Jen v něm je on přítomen, ve svém vztahu k člověku. Není sám o sobě, je Bohem jednajícím s námi. Immanú-el. Bohem sestupujícím do našich průšvihů a Bohem vytrhujícím z tísně. Vyznává-li tedy Boží lid: "Jeho milosrdenství je věčné" - pak jsme teprve u toho, co nese tento svět. Co otevírá naději.

Boží dílo při nás - to nás tu shromáždilo, to je to, co nás už ve dveřích vtahuje do slavnostní chrámové bohoslužby. A náš žalm to pak rozříkává v docela konkrétních lidských situacích. Jde nám naproti. Následuje výčet toho, co Boží milosrdenství znamená pro jednotlivé osoby nebo skupiny osob. Kdybychom ten žalm četli do konce, tak bychom žasli, kdo všechno se k tomu vyznání může přidat a chce přidat.

Tak ať řeknou ti, kdo byli Hospodinem vykoupeni, ti, které shromáždil ze všech možných koutů a slepých uliček, kdo dlouho bloudili a nemohli najít směr, nevěděli kudy kam, ti, co hledali, čeho se v životě přidržet, kdo byli skleslí a bylo jim smutno. Ti, na které těžce doléhala temnota smrti, i ti, kdo se vzpírali Bohu a nechtěli ho slyšet, kdo neviděli žádnou naději, kterým se zdálo, že všechno jde od desíti k pěti. I ti, co byli v nebezpečí, v ohrožení, na nejistých vodách, ti, co nad vším věšeli hlavu a měli hrozný strach. Kdo byli u konce svých sil, kdo byli v koncích i s celou svou moudrostí...

Až nám z toho běhá mráz po zádech, kdo všechno je tu shromážděn, s kým a čím vším jsme sem přišli, co jsme kdy vlekli. A kdo všechno je to pozván: ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná.

Žasneme nad tím, kdo všechno je s to říct, že zakusil ve svém životě Boží vedení, pomocnou ruku, otevřenou náruč. Snad bychom i my sami mohli zbohatit ten výčet. Kdo všechno zaslechl na své cestě slovo, které osvobozuje, otevírá výhled. Kdo všechno poznal blízkost, která tiší bolest; přátelství, které rozráží samotu; pokrm, který nasycuje. Přijetí, které zahání strach. Ano, to je slavnost dík-činění. Slavnost díků za Boží příklon k nám. Věřte, je za co děkovat. "Žijeme, dýcháme, jíst co máme, milé lidi kolem sebe máme, troufáme si svůj vlastní život vidět prozářený milostí a odpuštěním, máme nač vzpomínat, máme nač se těšit." Je to snad málo?

Dnešní pozvání - "chválu vzdejte Hospodinu" - to není neosobní klišé. Je to cesta účasti na divech, které Bůh s námi koná docela osobně. Na takovou chválu si nikdo nemusí hrát, k chvále nikdo není nucen. Ona vyrůstá ze zkušenosti. Z toho, že jsme sami sebe nalezli mezi těmi, kterých se bytostně týká ten základní tah dějin spásy, dějin vysvobození.

Je radost vidět a slyšet, že tahle zkušenost víry není jen naše, proto je v našich zpěvnících tolik písní vděčnosti. Proto je i celá bible prostoupena chválou Božího jména. Proto se křesťané začali scházet k bohoslužbám a slavit Večeři Páně. Ze společné vděčnosti za vysvobození, za pozvání k životu v pravdě. Je to naše odpověď na milost, kterou jsme dostali, které se chceme přidržet a zvěstovat ji dál.

Ve dveřích našeho chrámu nestojí kněz, který by zahajoval liturgii slovy stosedmého žalmu. Ale nad vchodem zní zvony, z nichž ten nejhlubší má na sobě nápis: Chválu vzdejte Hospodinu. Je na nás, abychom mu rozuměli jako pozvání k účasti na Božím díle. Abychom na něj odpovídali: protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné. To nás sem přivádí, milosrdenství nás spojuje se všemi ostatními i s předchozími generacemi i s Kristem u jeho stolu. To je ten chléb života, co nás sytí a dává sílu jít dál, ven i do rizika nejistot.
Amen

píseň: pěvecký sbor - Ave verum

Sv. Večeře Páně:

Dosyta dal najíst lačným, hladovým dal plno dobrých věcí. Napájí duši žíznivou a duši hladovou naplňuje. Slavíme hojnost Božích darů a jistotu jeho díla mezi námi.

Bůh nás shromažďuje u jednoho stolu, u jednoho společného jídla. A nebrání mu v tom, že jsme každý zaslechli jeho pozvání v trochu jiných souvislostech, v různém věku a po různých peripetiích cesty. On pozval k účasti na svém díle každého z nás i ty poslední, i ty, co teprve přijdou.

Skloňme se před tím, který přišel ve své milosti na naše cesty a vyznávejme každý za sebe.:

Pane, když slyšíme tvé pozvání, chceme vyznat, že nejsme lepší než druzí lidé a máme mnoho společného s tím, co je mezi námi nejasné, nesrozumitelné a povrchní. Před tebou u sebe rozpoznáváme i nedostatek odvahy ve víře. Odvahy vykročit, nechat se vést. Vyznáváme před tebou i před ostatními své viny.

Vyznáváme
Věříme, že pro jméno Ježíše Krista nám svěřuješ to, co vede k životu. Že nás vysvobozuješ z otroctví strachu a zajetí netečnosti, vytrhuješ z tísně. Věříme, že v Kristu na každý den obnovuješ cestu pravdy a služby i pro nás.

Věříme
Ukázal ses nám jako ten, který má moc odpouštět. I my sami chceme konkrétně a osobně odpustit a žít v otevřenosti s druhými.

Odpouštíme
SLOVO MILOSTI:
Pro mě, praví Hospodin, je každý z vás jedinečný a odlišný, každý z vás je vzácným bohatstvím. Ať vše, co vám činí zle a co vás trýzní, je smazáno a ať jsou novými možnostmi vytyčeny vaše další kroky.
Hospodin odpouští všem, kteří se k němu obrací v pokoře.

Vyznáváme svou víru Apoštolským vyznáním, které nás spojuje s křesťany po celém světě i s těmi, kteří nás již předešli a ve víře zemřeli:

Věřím v Boha,
Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země
i v Ježíše Krista,
Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný.
Amen.

píseň: 636 Z tvé ruky Pane můj DEZ

MODLITBA PŘIJÍMÁNÍ
Pane, náš Otče, chléb a víno z tohoto stolu, nás vede k přemýšlení o tvém Synu: on rozdával chléb a víno a také sám sebe vydal. Chceme dnes podle svých sil činit to, co činil on. I pro ten dnešní chléb jsme pracovali a vynaložili nemálo sil. Děkujeme, že z tvé ruky smíme přijímat stále nový život a jít spolu s těmi, které jsi nám svěřil.

SLOVA USTANOVENÍ
Ježíš slavil hostinu se svými přáteli tak, že s nimi navečer usedl ke stolu. A když jedli, vzal chléb a po té, co vzdal díky, jej lámal a dával jim ho se slovy:
Vezměte, jezte, to je mé tělo, které se za vás vydává.

Pak vzal také kalich a znovu vzdal díky, dával jim jej se slovy:
Pijte z něho všichni, neboť to je krev nové smlouvy a prolévá se za mnohé i za vás na odpuštění hříchů.

Hle, pokrm, který jsme vlastníma rukama připravili, ale ke kterému nás zve náš Pán Ježíš Kristus.
Hle stůl, který jsme vystrojili, ale u kterého nás On přijímá.
Hle radost, po které jsme toužili, ale kterou nám On sám dává.

Přijímání

píseň: 397 Radujme se vždy společně EZ

slova poslání:
Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího, držme se toho, co vyznáváme. Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabosti; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.
List Židům 4, 14-16

Milosrdenství, pokoj a láska, ať se vám rozhojní.
Juda 1,2

Bůh bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem. Milostí jste spaseni.
Efezským 2,4-6

Modlitba po přijímání.
Kriste, ty nás sytíš dobrým, vytrhuješ nás z úzkostí a vedeš k životu, my ti dobrořečíme, chválíme tě. A přitom myslíme na ty, kdo mají k radosti daleko. I s nimi nás spoj ve společné modlitbě Páně:

Otče náš, kterýž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi, chléb náš vezdejší dejž nám dnes a odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení ale zbav nás od zlého. Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky . Amen.

píseň: 613 Oči všech se upírají DEZ

oznámení
přímluvná modlitba

poslání:
Chvála Tobě, Bože Otče, Synu i Duchu svatý. Neboť ty nás vytrhuješ z tísně. Umožňuješ poznávat jeden druhého, a tak žít radostí ze setkání. Na tvou milost spoléháme.
Jděte a učte, co to je: Milosrdenství chci a ne oběť. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.

požehnání:
Ať Hospodin ti žehná a chrání tě,
ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv,
ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.

píseň: 177 Nuž Bohu děkujme EZ