1.11. | Pátečníci od 19.00 u Hany Šilarové |
3.11. | 23.neděle po sv. Trojici |
bohoslužby v 9.00 s Danielem Ženatým s Večeří Páně | |
7.11. | kavárnička od 9:30 |
výuka náboženství ve škole od 14h | |
zkouška zpěvu od 16:30 |
10.11. | 24.neděle po sv. Trojici |
bohoslužby v 9.00 s Jiřinou Kačenovou | |
14.11. | výuka náboženství ve škole od 14h |
15.11. | staršovstvo od 19h |
17.11. | 25.neděle po sv. Trojici |
bohoslužby v 9.00 s Davidem Najbrtem s Večeří Páně | |
21.11. | kavárnička od 9:30 |
výuka náboženství ve škole od 14h | |
zkouška zpěvu od 16:30 |
24.11. | poslední neděle církevního roku |
bohoslužby v 9.00 s Pavlem Vychytilem | |
28.11. | výuka náboženství ve škole od 14h |
pozdrav:
Ve jménu Boha Otce i Syna i Ducha svatého.
Introit:
Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý,
jeho milosrdenství je věčné. (Ž106,1)
Já v tvé milosrdenství doufám, moje
srdce jásá nad tvou spásou. Budu zpívat Hospodinu, neboť se mě zastal. (Ž13,6)
píseň:
604 Buď sláva Bohu, chvála Otci DEZ
modlitba:
Milý Bože, náš čas běží, ale přesto je možné se teď na chvíli zastavit.
Spěcháme, mluvíme, bloudíme, pracujeme, pomáháme, hrajeme si, pláčeme a čas nám utíká.
Přesto je možné se teď na chvíli zastavit a ptát se po Tobě, po Tvém slovu - do našeho životaběhu.
Díky Tobě si můžeme v klidu (v modlitbě) posbírat všechny ty kousky, ze kterých jsou poskládány naše dny.
Díky Tobě můžeme zavřít svá ústa, můžeme dát odpočinout svým slovům, můžeme na chvíli složit pracovní nástroje, odložit své knihy, osvobodit své myšlenky od strachu, uvolnit své ruce a naslouchat.
Co pro nás, Ty Bože, máš?
Náš čas je Tvým časem.
Naše setkání je Setkáním ve Tvém jménu.
Sláva tobě Bože, Otče, Synu, Duchu svatý, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků.
Amen
čtení:
Evangelium podle Matouše 13,44-52
44 "Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole.
45 Anebo je království nebeské, jako když obchodník, který kupuje krásné perly,
46 objeví jednu drahocennou perlu; jde, prodá všecko, co má, a koupí ji.
47 Anebo je království nebeské jako síť, která se spustí do moře a zahrne všecko možné;
48 když je plná, vytáhnou ji na břeh, sednou, a co je dobré, vybírají do nádob, co je špatné, vyhazují ven.
49 Tak bude i při skonání věku: vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých
50 a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů."
51 "Pochopili jste to všecko?" Odpověděli: "Ano."
52 A on jim řekl: "Proto každý zákoník, který se stal učedníkem království nebeského, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré."
píseň:
605 My vyznáváme DEZ
text kázání:
Evangelium podle Matouše 13,10-17
10 Učedníci k němu přistoupili a řekli: "Proč k nim mluvíš v podobenstvích?"
11 On jim odpověděl: "Protože vám je dáno znáti tajemství království nebeského, jim však není dáno.
12 Kdo má, tomu bude dáno a bude mít ještě víc; ale kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.
13 Proto k nim mluvím v podobenstvích, že hledíce nevidí a slyšíce neslyší ani nechápou.
14 A plní se na nich proroctví Izaiášovo: ,Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět, a neuvidíte.
15 Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže neuvidí očima a ušima neuslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se a já je neuzdravím.`
16 Blažené vaše oči, že vidí, i vaše uši, že slyší.
17 Amen, pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili vidět, na co vy hledíte, ale neviděli, a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.
Milí přátelé v Kristu,
řeč v podobenstvích má své důvody a svůj čas. Bez podobenství a obrazů bychom viděli daleko méně událostí Božího království. Bez řeči v podobenství bychom daleko méně slyšeli a sotva pochopili, kam se dát a kudy.
Co byste tedy řekli této větě? : S královstvím nebeským je to, jako když se dává báň na věž kostela. Lidé se na chvíli zastaví, odloží své běžné pracovní nástroje, soustředí se na to, co je vysoko nad nimi. Když potom své pohledy vrátí znovu na zem, vidí svou cestu a lidi kolem sebe jinak a mají šanci potkat Boha na zemi.
Podobenství o báni. (V úterý 5.6.2007) mnoho lidí zde před kostelem společně hledělo vzhůru, soustředěni k jedné věci, k jednomu místu. Někteří z těch lidí měli větší odstup a byli na tom o něco lépe (z odstupu je vždy o něco lépe vidět). Někteří filmovali a fotili, aby svůj pohled mohli předávat a nabídnout dál ostatním, aby se jim pak lépe vyprávělo.
Kdyby se vyměňovaly dveře kostela, sotva by to zaujalo tolik lidí. Ta výška je lákavá. Výšky (a hory) znamenají osvobození od břemene každodennosti. Přestože celá ta soustředěná pozornost není na dlouho. Přestože všichni pak musí svůj pohled obrátit zpět na zem a jít zase svou cestou. Stejně ani učedníci nemohli zůstat trčet s hlavou vyvrácenou k nebi při Ježíšově odchodu. Přišel k nim (podle knihy Skutků apoštolských) kdosi, zaklepal na rameno a řekl: Hoši, co tu tak dlouho stojíte a hledíte do nebe, vaše cesta je tady na zemi.
Taky jste si všimli? Když se člověk dívá nahoru nad sebe, potřebuje daleko víc opěrných bodů na zemi, aby se nezvrátil. "Zkušenost s výškou" je provázána s oporou zde na zemi, se zemitostí. Je provázána s novým pohledem na souputníky na cestě, na opory... Jistě, výška je dobrá, poskytuje potřebný nadhled a osvobození jako hory - ale patří k ní návrat a zemitost. Patří k ní ta chvíle, kdy člověk znovu poznává a přijímá : Tady jsem. Jsem tvor zemitý. A ty, Bože? Kde jsi? Jsi přeci na zemi spolu s člověkem. Jsi tvůrce nových vhledů do mých vztahů zde na zemi. Tvůj pohled je pohledem na zem a na člověka.
A ještě jiné podobenství. Co byste řekli jiné větě? S královstvím nebeským je to, jako když se do báně na věži kostela ukládají pamětní dokumenty. A člověk je na chvíli u toho, co je skryté.
"Měli jste v báni nechat udělat malé okénko, abyste ji mohli snadno otevřít", pravil jeden z horolezců, který tu v úterý na věži pracoval. "My si tím cvičíme smysl pro tajemství a pro skrytost", pokusil jsem se nějak obhájit. Ať už se snažíme sebevíc, některé věci a některá poznání přesto zůstávají skryté, proto i nedostupné, běžným způsobem neuchopitelné. Ta zapečetěná tuba s dokumenty v báni nám to může připomínat (až do doby, než znovu upadne).
Stesk horolezce mi pak ale připomněl pláč, který popsal Jan ve své knize Zjevení:
Zjevení Janovo 5,1-9
1 A v pravici toho, který sedí na trůnu, spatřil jsem knihu úplně popsanou, zapečetěnou sedmi pečetěmi.
2 Tu jsem uviděl mocného anděla, který vyhlásil velikým hlasem: "Kdo je hoden otevřít tu knihu a rozlomit její pečetě?"
3 Ale nikdo na nebi ani na zemi ani pod zemí nemohl tu knihu otevřít a podívat se do ní.
4 Velmi jsem plakal, že se nenašel nikdo, kdo by byl hoden tu knihu otevřít a podívat se do ní.
5 Ale jeden ze starců mi řekl: "Neplač. Hle, zvítězil lev z pokolení Judova, potomek Davidův; on otevře tu knihu sedmkrát zapečetěnou."
6 Vtom jsem spatřil, že uprostřed mezi trůnem a těmi čtyřmi bytostmi a starci stojí Beránek, ten obětovaný; měl sedm rohů a sedm očí, což je sedmero duchů Božích vyslaných do celého světa.
7 Přistoupil k tomu, který sedí na trůnu, a přijal knihu z jeho pravice.
8 A když tu knihu uchopil, čtyři bytosti a čtyřiadvacet starců padlo na kolena před Beránkem; každý měl loutnu a zlatou nádobu naplněnou vůní kadidla, což jsou modlitby Božího lidu. (v kralickém znění: majíce jeden každý z nich harfu a báně zlaté plné vůně, jenž jsou modlitby svatých)
9 A zpívali novou píseň: "Jsi hoden přijmout tu knihu a rozlomit její pečetě, protože jsi byl obětován, svou krví jsi Bohu vykoupil lidi ze všech kmenů, jazyků, národů a ras ...
Naše dějiny, naše příběhy jsou zapsány v "knize" to ano. Jsou zapsány tam, kam člověk běžně nedosáhne, nemůže je běžným způsobem poškodit, uloupit, ne každý je může otevřít. Tak tady asi končí podobnost mezi dokumenty vloženými do báně a Janovou vizí zapečetěné knihy. Dali jsme jim sice podle tradice jistou nedostupnost, ale mol a rez se jim nevyhne ani v té výšce. Mohou ovšem i tak odkazovat, inspirovat. Mohou být nakročením k úvahám, které zaseli lidé víry před námi: že "všechno je zapsáno v tvé knize, dny tak, jak se vytvářely, dřív než jediný z nich nastal (Ž139,16)
My jsme se mohli pokusit sepsat, co bylo, co minulo. Ale Boží kniha má opačnou orientaci - je plná zaslíbení, výhledu před sebe. My si můžeme poznamenat, co nám v našem čase uteklo a co nám voda vzala, co už nemáme. Boží kniha píše o tom, co nám nikdo nevezme. (I kdyby nám naše sepsané dokumenty z věže stokrát spadly na hlavu... Jsem jist, že ani smrt, ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšina ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši našem Pánu. Ř 8,32)
Boží paměť je na tom docela jinak, než paměť naše. Pravda, nic moc o ní nevíme neumíme ji otevřít - ale víra se o ní pokouší mluvit. Víra mluví o tom, že Boží paměť obsáhne mnohem víc, než ta naše; že se do ní vejde všechno to dobré, co se dělo a děje skrytě, o čem nejsou a nebudou žádné záznamy, za co nikdy nebudou vystaveny účtenky. Víra mluví o tom, že Boží paměť navíc nezůstává při starém, nevyčítá, nehodnotí, ale přijímá a odpouští, dotváří, doříkává, dokonává - i to, na co nestačíme, osvobozuje od tíhy strachu. Neotvírá se jednou za 100 let, ale je každodenní blízkostí při člověku.
Podobenství o báni. Inspiroval mě k němu pan učitel Václav Vančura, který před 120ti lety působil v Čermné. Jednu říjnovou neděli v roce 1884 (12.10.), když se tu na vrchol věže kostela dávala první báň s hvězdou, místní duchovní držel slavnostní řeč a potom promluvil pan učitel Vančura. Přečetl památní listy, které důkladně vypracoval a měl k tomu (cituji z historických záznamů) "velmi dojemnou řeč, ve které poukázal na biblický význam báně ve Zjevení sv. Jana a na jednu píseň z velkého kancionálu: Nebo tak praví svatý Jan ve svém zjevení, že jest viděl anděly s zlatými báněmi, an ty vonné věci, jenž jsou modlitby svatých, před ďábly schovávají do těch bání zlatých." Báň plná modliteb. Báň plná poděkování a proseb za druhé i za nás. Báň duchovního života, na který je všechno zlo krátké.
"Dále poukázal na význam hvězdy slovy: A dám jemu hvězdu jitřní". Pan učitel tu citoval znovu z knihy Zjevení svatého Jana (2,28) zaslíbení: člověče víry, máš a budeš mít účast na Kristově díle. Tvá hvězda jitřní - to je Kristus, tobě darován k životu.
"I o hromosvodu se zmínil asi v ten smysl, že jako hromosvod přitahuje blesk, aby se každý nechal přitáhnout ku Spasiteli." Snad je to volná asociace na Ježíšův výrok z Janova evangelia: "Já až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všechny k sobě" Jan 12,32. Nebo je to zkušenost, že Ježíšova slova dovedou v pravou chvíli člověka uzemnit a svést i povýšený lidský pohled na zem? Nebo je to vyznání vztahu důvěry, který je bezpečím i v bouři? "Byla to slova dojemná a zůstala mnohým dlouho v paměti."
Co slavnostního říkal tehdy pan farář? To asi nikomu neutkvělo. Ale co řekl pan učitel, to si lidé dlouho pamatovali. Mluvil moudře, volil totiž řeč podobenství. Poměřoval současné události symbolikou biblických slov, v nichž se dobře orientoval. Řeč biblických podobenství přirozeně učí a pěstuje smysl pro symboliku. Co děláme, myslíme, říkáme to není jen tak. Co děláme, myslíme, říkáme je (může být) odleskem událostí víry, může zrcadlit události Božího království, může souznít v daleko větších souvislostech.
Blažené vaše oči, že vidí, a vaše uši, že slyší.
Amen
píseň: 271 Jak jasně svítíš hvězdo má, můj Pane lásko upřímná
modlitba:
Naše oči..., vidí i nevidí. Všímáme si ozdob a líčidel a nevidíme vrásky a šrámy na tváři druhých. Naše uši... slyší i neslyší. Poslouchají příjemné melodie a harmonické skladby, ale neslyší křik těch, kdo volají s bolestí. Prosíme o tvou pomoc, Bože, a o tvé vedení, abychom mohli znovu otvírat své ruce, oči, uši. Prosíme o dar všímavosti, porozumění a poznání. Prosíme, pomoz nám rozumět tvým obrazům života, tvým podobenstvím, i životním obrazům našich blízkých, lidí kolem nás.
Modlitba páně...
píseň: 446 Moudrosti poklad z nebe
poslani 1. list Janův 4,16-18
požehnání: Ať Hospodin ti žehná a opatruje tě, Ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv. Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem. Amen
píseň: 487 Amen, Otče, rač to dáti